Články a rozhovory

Přečtěte si, jak jsme v roce 2018 bojovali s počasím, tajícím sněhem a žárlivými turisty, abychom z focení ve čtyřech ročních obdobích vytěžili maximum. Byla to jízda plná improvizace, vína na zahřátí a hlavně parádních fotek, které za tu dřinu stály!

Po dvou úspěšných ročnících kalendáře vzpěraček jsem si říkala, že už to může být jen lepší. Mám nějaké zkušenosti, vím co začít dříve aby se to stihlo, vím jaké asi budou náklady a spoustu dalších důležitých věcí. I letos mne však spousta věcí překvapila, a musela jsem řešit další problémy.

Vzpírání je olympijský sport.Vzpírání vás naučí správný dřep a zvedání věcí – je tedy výbornou prevencí zranění ze špatného ohýbání nebo zvedání věcí, což bývá nejčastější příčinou bolestí zad.Díky vzpírání se budete cítit pevnější a zdravější.Vzpírání je finančně nenáročný sport.

Se svolením Karla Prohla zveřejňuji jeho článek o zajímavých zásazích žen do pravidel vzpírání.Kulsoom je druhou ženou, která zásadně změnila pravidla vzpírání. První byla Radmila Ševčíková – Zátopková. Na ME v roce 1999 zvítězila, přestože startovala ve slabší „B“ skupině, kam byla zařazena na základě přihlašovacího výkonu. Mnohé členky „A“ skupiny nedosáhly na svůj nahlášený výkon a z toho důvodu přijala IWF pravidlo, součet základních pokusů v trhu a nadhozu nesmí být u žen/mužů nižší než 15/20kg pod tímto dvojbojem v přihlášce.

Letošní kalendář je jiný v mnoha směrech. Místo u vody se fotilo tentokrát přímo u činek, což ale vzpěračkám rozhodně neubírá na ženskosti. Cílem kalendáře 2016 je ukázat veřejnosti, že vzpírat může opravdu téměř každá, a o svoji postavu se bát nemusí. Fotilo se dvacet vzpěraček, a u každé fotky je napsaná nějaká zajímavost. Samozřejmě se tam toho nedalo napsat moc, takže zajímavosti ještě připíši zvlášť do článku. Najdete tam vzpěračky jak z nejnižší, tak i nejvyšší váhové kategorie. Rozdíly mezi modelkami jsou letos o hodně větší. Nejmladší vzpěračce je 14, nejstarší 44.

Práce na novém kalendáři jsou již v plném proudu. Můžete se začít těšit na nové tváře vzpěraček z ČR i dvou ze SR. V kalendáři na rok 2016 bude 24 vzpěraček, a vždy dvě v jednom měsíci budou mít něco společného - zajímavost ze světa vzpírání. Protože tentokrát budou větší náklady, rozhodla jsem se požádat okolí o podporu. Založila jsem nám projekt na hithit.cz, kde nás může podpořit kdokoliv. I za malou částku dostanete zajímavé odměny.

Od náhodného hlídání dětí v Riegrových sadech až na vzpěračské závody. Adéla patří k ženám, které v CrossFitu našly mnohem víc než jen kondiční cvičení – objevila v sobě vášeň pro činku. Proč se rozhodla vyměnit všestrannost CF za specifický dril vzpěračského oddílu, jak bojuje s technikou „nohou“ a proč by se ženy rozhodně neměly bát svalů? Přečtěte si rozhovor s atletkou, která sází na všestrannost, laskavost a schopnost poprat se s činkou i bez ambiciózních plánů, zato s pořádnou porcí radosti z pohybu.

České rekordy ve vzpírání mužů a žen na wikipediiČeské rekordy masters ve vzpírání k 30.6.2014Historické tabulky žen ke dni 7.7.2014Žebříčky nejlepších vzpěračů po polovině roku 2014Aktuální rekordy žen v ČR jsou:

30.10.-1.11.1987 – první MS ve vzpírání žen v Dayton Beach USA – 100 závodnic z 22 zemí17.-20.6.1988 – první ME v San Marinu – 67 žen ze 12 zemí20.10.1990 – první mistrovství Československa v Štúrově – 26 žen z 10 oddílů2000 – zařazení vzpírání žen do Olympijských herDružstva žen měla premiéru 7.12.1991 v Praze. Startovalo 6 družstev.

Žádný sport v dnešní době nebyl „ušetřen“ ženské přítomnosti. Mezi posledními, které odolávaly, bylo i vzpírání. Mýlili bychom se však, pokud bychom vzali za začátek rok 1987, kdy se konalo první MS ve vzpírání žen v Dayton Beach (USA). Druhá polovina 19. a začátek 20. století zaznamenal několik desítek silných žen, které vystupovali v cirkusech a ve varieté v Evropě, Austrálii a v USA. V průběhu 19. století se vyvinuly dva typy projevů ženské síly, které se však navzájem nevylučovaly a v některých případech se se mohly i prolínat.

Patří mezi českou vzpěračskou špičku, sbírá úspěchy v zahraničí a v žebříčcích se dlouhodobě drží na předních příčkách. Přesto musela Laura (26) na čas činku odložit. Dnes je maminkou roční dcerky a její cesta zpět na soutěžní prkna je inspirací pro každého, kdo věří, že s mateřstvím sportovní kariéra nekončí. Jak vypadá trénink s vypůjčenou činkou v obýváku, proč se nebát o „zadek na správném místě“ a jaké to je, když vás k nejtěžšímu sportu přivede paní učitelka? Seznamte se s optimistickou ostravskou rodačkou, která si jde nekompromisně za národním rekordem a vzkazuje všem jediné: „Zahoďte předsudky!“

Mohlo by se zdát, že vzpírání je dnes téměř zapomenutý sport. Snad jen díky CrossFitu se o něm dnes mluví torchu více.Komunita vzpěračů v ČR je malá, a téměř všichni se navzájem známe. Nemusí tomu tak ale být napořád. Vzpírání je olympijský sport, s mnohými přínosy pro sportovce. O tom ale někdy později.Občas se najdou malé zprávy, hlavně z regionálních novin či televizí, kde se o vzpírání zmiňují. Já se pokusím přidávat odkazy alespoň na články a videa, kde mluví či píší o vzpírání žen.

Začalo to tím, že se moje máma zmínila před kamarádem, že její dcera vzpírá a nechala nafotit kalendář. Díky němu to někdo zveřejnil na Facebookových stránkách Český olympijský tým, a to strhlo lavinu. Na e-mail mi začaly chodit zprávy z různých médií, že by nás rádi zdarma podpořili, když jim pošlu pár fotek. S některými jsem se již domluvila, s dalšími se ještě domlouváme. Některá média si prostě okopírovala informace z našeho webu a zveřejnili to na svých stránkách.

Zapomeňte na mýty o tom, že činka patří jen do rukou mužů nebo že vzpírání ničí ženskost. Markéta Minaříková je živoucím důkazem, že elitní sport, reprezentace a těžké váhy jdou ruku v ruce se šťastným rodinným životem a mateřstvím. Bývalá reprezentantka, která se k čince dostala „náhodou“ v osmé třídě, otevřeně mluví o psychických blocích na prkně, návratech k tréninku po dvou císařských řezech i o tom, jak na její netradiční koníček reagovalo okolí. Jsou vzpěračky „normální holky“? Přečtěte si první ze série rozhovorů, který vám ukáže vzpírání bez příkras a s humorem.

S myšlenkou, že jednou nechám udělat kalendář vzpěraček, jsem si pohrávala už několik let zpět. Snad každá vzpěračka se neustále setkává s údivem okolí, když zmíní co dělá za sport. "ty vzpíráš? taková hubená holka?" nebo "na to teda nevypadáš" "vzpírání? Proč si raději nevybereš nějaký ženský sport? Budeš vypadat jako chlap." Tyto i další věty v různých obměnách slýcháme ze všech stran. Většina lidí zná vzpěračky pouze z televize, kde nám (asi schválně) pouští ze světových závodů pouze muže, a ženy z nejtěžších váhových kategorií. Tedy ty, co opravdu vypadají jako bachratí babochlapi.